Socializace

Štěňátka od nás budou odcházet řádně socializovaná, zvyklá na psy, běžné ruchy domácnosti, budou očkovaná, odčervená a čipovaná s pet pasem.“ Tuhle větu najdete snad v každém inzerátu, chovatelském webu nebo ji dostanete jako odpověď na svůj email. Co ale znamená řádně socializovaná? Pro někoho, že štěňata ukázal sousedům, pro jiného, že pozval lidi na návštěvu k sobě domů a pro někoho dalšího, že štěňata vzal ven k veterináři. Stále nevíte, co to znamená? V tom případě, byste se rozhodně měli zeptat vašeho (budoucího) chovatele, co si pod tím pojmem představit.

Po fermentované zelenině je toto další často kladená otázka, na kterou odpovídám zájemcům. V podstatě, i kdyby se nezeptali, nastal čas ušetřit si práci a sepsat to veřejně. Socializaci (tu řádnou po mém) rozděluji na 6 základních bodů, které se u každého štěněte snažím naplnit. Štěňata jsou v citlivém nebo kritickém období socializace přibližně od 4 týdnů do 12 až 14 týdnů a toto rozmezí se může lišit podle plemene. Během tohoto okna je důležité, aby bylo štěně správně socializováno, protože jeho mozek je nejvíce vnímavý k poznávání světa a bude si lépe zvykat na zážitky, se kterými se setká později v životě (jako zvuky, lidé a povrchy). Pokud během tohoto období nepředvedeme štěňatům ten správný druh pozitivních zkušeností, může se v pozdějším věku mnohem hůře rozvíjet sebevědomí a psychická odolnost. Samozřejmě to neznamená, že později se již štěně nedá socializovat, jenom už to stojí o mnoho více námahy – kouzlo „dostanu takhle moc, za takhle málo“ pominulo. Správná socializace je klíčem k přátelskému a společenskému psovi. Prvních 9 týdnů jde na moje triko, ty další 3 jsou již pak plně v kompetenci nového majitele. Jak tedy socializuji svoje štěňata?

Noví lidé

Je pro mě samozřejmostí pozvat si k sobě domů návštěvy. Zvaní jsou lidé, které už znám, ale i takoví, co o šiperce jenom přemýšlejí nebo si proste chtějí pohladit štěňátka. Kdy otevřu dveře svého bytu v podstatě záleží vždy na matce. Nové lidi štěňátka nepotkávají jenom v pohodlí a bezpečí domova, ale samozřejmě se jdou procházet i do města. Štěňátka na tyhle výlety beru vždy o samotě – bez matky i bez sourozenců. Mám k tomu své důvody – chci se plně věnovat jenom jednomu konkrétnímu jedinci a jeho konkrétním problémům a taky chci, aby nehledalo oporu u sourozenců a matky. Za dobu, kdy jsou u mě štěňata se snažím naplnit limit 50 cizích osob, které potkají.

Cestování a nová prostředí

Jak už jsem v prvním bodě naznačila, výlety patří k samozřejmosti. Štěňátka beru ven i před vakcinací. Jdeme spolu vyzvednout balík do zásilkovny či na poštu, vyzvedáváme obědy anebo si posedíme na zahrádce/v restauraci/v kavárně. Tradičně se chodíme koukat na lidi na nádraží (i když bydlím v poměrně malém městě, máme tady jak autobusové, tak i vlakové nádraží). Návštěva zverimexu se taktéž nemůže vynechat, co bych to byla za matku, kdybych jim nedovolila vybrat si nějakou hračku. Sice nevlastním auto, ale to neznamená, že štěňata nikdy nejela autem, nějaký výlet se vždy povede naplánovat – minimálně na veterinu. Jezdíme MHD, projedeme se 2-3 stanice vlakem.

Zvuky

Odstranění strachu z hluku lze v domácnosti snadno dosáhnout každodenními pracemi, jako je praní prádla, mytí nádobí, vysoušení vlasů či vysávání. Ve městě máme nemocnici blízko parku, takže pro mne win-win situace a tu i tam se mi povedlo zachytit naživo i sanitku. Vím, kdy jezdí popeláři, tehdy musela štěňátka na čůrací výlet. Nejedná se sice o navykaní na zvuky, ale moje štěňata vyrůstali 24/7 na klasické hudbě. Ne, nevyrostu z nich díky tomu geniální štěňata, ale můžete najít několik článku, které říkají o tom, jak klasická hudba pomáhá k lepší a uvolněnější náladě. Tak proč to nezkusit. A za těch 9 týdnů se alespoň stanete odbornicí na klasickou hudbu jako já.

Cizí psi

Mezi cizí psy počítám psy, kteří netvoří moji smečku. Nejde mi o to, aby štěně bylo kamarád se všemi, ale musí být schopné tolerovat kolem sebe psy. Stejně jako u lidí, u některých štěňat je větší pravděpodobnost, že budou společenštější a některá budu spíše introverti. Cizí psi si velice pečlivě vybírám – takové u kterých vím, ze jsou plně očkovaní a takové u kterých vím, že na štěňata nezaútočí. Jde o kvalitu, nikoli o kvantitu a méně je někdy více.

Povrchy

Asi před rokem mi kamarádka od bosíků poradila skvěle ortopedické podložky a tým to všechno vlastně odstartovala. Štěňátka mají v hracím výběhů udělaný pás z různých povrchů. Inspirací u různých chovatelů je hrozně moc, a tak vznikla i moje cestička odvahy – deska, na které je připevněných několik povrchů – dlaždičky, brusný papír, klacíky, provázky, kamínky. Pro dospěláky mám docela bohatou zásobu fitness pomůcek, a tak štěňátka trénuji i na lávce, fitpaws kostičkách či na balanční desce a čočce. Výlety ven, i když se to na první pohled nezdá socializaci na povrchy pomáhají taky.

Manipulace s tělem a péče o tělo

Moje nejoblíbenější socializace – kdo by nerad sahal na štěňátka! Při každém mazlení si dávám záležet na tom, abych nevynechala žádnou část jejich těla – sahám na tlapičky, zakrývám oči, manipuluji s ušima, různě hladím i jemně tahám. Tak jako vždy i tady platí – méně je více. Při střihaní drápků přeci není podstatné ostříhat všechny drápky naráz. Drápky střihám přibližně 1x do týdne. U kluků je samozřejmosti i kontrola varlátek. Později se do celé skládanky přidává kartáč, hřeben, výstavní stůl a v neposlední řadě i koupel a následně vyfoukání.

Na celé socializaci je nejdůležitější pohoda psa, ne stihnout toho, co nejvíc v co nejkratším čase. Každá jedna zkušenost musí být pro štěňátko příjemná a v případě, že nebyla tak na daném problémů pracuji do té doby, dokud s tím štěně není v pohodě. Velice dobrým příkladem by byl mr. Black z Béčkového vrhu. Jeho sourozenci zvládli výstavní stůl na první dobrou. Mr. Black potřeboval celkově 3 lekce, než byl schopný stůl neřešit – pomalé kroky, nenásilně a s co nejmenší dávkou stresu, se postupně probojovat do kýženého cíle. Jak už jsem psala v úvodu, štěňata a jejich správný vývin je prvních 9 týdnu na mých bedrech. Abych nové majitelé spolu se štěňaty nehodila do řeky a plavte, na cestu mají v manuálu odškrtávací seznam socializačních úkolů, který samozřejmě nemusí celý splnit, spíše se jedná o jakousi inspiraci toho, co vše zažít.

Jak do toho zasáhnul covid?

Můj vrh „B“ vyšel právě na to covidové lockdownové období. Upřímně jsem měla strach, jak dokážu socializovat štěňata dle svých představ v o mnoho jiných podmínkách. Věděla jsem však jedno – nechci, aby má štěňata měla nálepku „covid štěně“ a používalo se to jako výmluva na jejich nevhodné chovaní. Výsledek? Socializaci zvládli na výbornou, majitelé byli nadšení, žádná hrůza. Ano, stálo mne to víc námahy, ale auta jezdí stále, lidi jsou stále na ulicích, traktory na polích stále pracují. Jediné, co štěňata v podstatě vynechali byli kavárny (pro změnu chodili pro take-away objednávky jídel), návštěvy velkých krámu jako obi či hornbach (sledovali lidi na parkovišti před lidlem a billou) anebo návštěvu zoo parku (museli jsme si vystačit s ovečkami a koníkem v parku – a králíkama Modrým a Modrou).